FRIENDS or FRIENDS

Ahoj! Vítám tě u mého prvního článku! Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla ,  jakým článkem odstartovat tento blog. Nápadů je mnoho, ale který je ten správný? Tak jsem se rozhodla, že se vám tu rozepíšu o pocitech, které poslední dobou cítím, a o lidech, kteří tu při mně stojí.

MY HOES: @axped_,@_novotna_,
@ __d_a_v_i_d__,@sarah_snablova,
@michal.plis_732,@barcaadamova,
@ellie2142,@veru_pechova,@theeejane

„KAMARÁD“- co se vám jako první vybaví, když se řekne tohle slovo? Důvěra, láska, zážitky? A je to v dnešní době opravdu tak? Abych řekla pravdu, já ani nemám nějakou tu jednu nejlepší kamarádku/kamaráda, s kterou/kterým bych trávila většinu mého času a říkala jí/jemu úplně všechno. Mám více přátel, které považuji za přátele. Nechápeš? Jsem typ člověka, co má mnoho známých, známých, které znám i mnoho let, ale nepovažuji je za kamarády, i když oni mě třeba  ano. Jsem hodně důvěřivá, a vždy jsem na to doplatila. Proto asi mám takový vztah k lidem, jaký mám. Těch pravých kamarádů, kterých je opravdu málo, si velmi cením!

 Jsou to lidi, u kterých vím, že se na ně mohu kdykoliv spolehnout, lidi, kteří tu pro mě byli v těch nejhorších dnech, lidi, kteří mi vždy řeknou upřímně svůj názor. Ráda se ale i seznamuji! Ráda se bavím, povídám si a užívám si. Jsem zastánce toho, že by se lidé neměli odsuzovat, pokud je neznáme. Proto mi nedělá problém se s kýmkoliv sejít, popovídat si a udělat si na něj vlastní názor. Když se tak zamyslím, tak z těch lidí, s kterými se každodenně setkávám, je jen menšina kamarádů…Teď  myslím  hlavně školu , naši  třídu. 

  Vždy jsem se nějakým způsobem lišila a nikdy jsem neměla pocit, že mezi ně zapadám. Ale co?  Ve škole hrajete sami za sebe, ne za 20 lidí z vaší třídy. Nebo ne? Mám tam jen takovou menší „crew“ s děvčaty, s kterými si rozumím už léta letoucí a ráda s nimi trávím svůj volný čas. Tedy hlavně s Verdou, vždy jsem se ve škole s ní asi nejvíce  bavila ,  a tak mi asi nějak přirostla k srdci. Hlavně jsem díky různým situacím zjistila, že mě dokáže podržet tehdy, když mě ostatní pustí.  Možná to bude znít dost děsivě, ale nejvíc kamarádů ,  které mám , jsou úplně z jiných měst. Nebo spíš, ze Slovenska. Dálka to sice extra velká nějak není, ale na utužování vztahů je to veliká dálka. Vždy se tam velmi těším, a je mi smutno, když se musím loučit.  Jsou tam úplně jiní lidé , než které jsem dosud poznala, ok, možná je to tím, že jsem z Česka a jsem pro ně vzácnější?!?! Což je na jednu stranu dost dobré, ale na druhou si připadám trochu hloupě a dávám si otázky typu: „Bavili by se se mnou tolik, kdybych tam třeba bydlela?“ 

Než svůj článek zakončím, děkuji,  že jsi to vydržel(a) číst až sem, doufám , že tě mé úvahy o přátelství  nějakým způsobem zaujaly. Mám v plánu psát takhle o mém životě a o různých věcech, jak to vidím a cítím já. Ale také budu psát hodně Fashion a Beauty věci. Doufám, že toto nebyl můj poslední článek ,  který sis přečetl! Važte si lidí, které máte okolo sebe!  Peace.

PS: Děkuju, každému za strávené minuty se mnou. Ani jedné nelituji!